Metoda Ludmily Mojžíšové

Endometrióza je v dnešní době nejčastější gynekologické onemocnění žen v reprodukčním věku. Je jedním z častých důvodů neplodnosti, bolestí a poruchy funkce vylučovacího a trávícího ústrojí. Definovaná je jako výskyt endometria (děložní sliznice) mimo děložní dutinu.

V léčbě poruch v oblasti pánevního dna využíváme komplexní přístup se zaměřením na individualitu člověka, protože u každého člověka je ideální nastavení těla jiné, jelikož závisí na aktuálním stavu pohybového aparátu a také na individuálních anatomických předpokladech.

Co Vás napadne při vzpomenutí jména Ludmila Mojžíšová? Většina lidí ho pozná ve spojitosti s 12 jednoduchými cviky, které dnes běžně využívají ženy toužící otěhotnět. Metoda Ludmily Mojžíšové však byla původně používaná u sportovců a pacientů s bolestmi zad.

Lidské tělo obsahuje 12 párů žeber, přičemž fyzioterapeuti se zabývají zejména léčbou prvních sedmi, u kterých často nacházíme blokády. Při blokádě žebra dochází k jeho rotaci v podélné ose, přičemž bývá jeho horní hrana zanořená buď dovnitř (1-4. žebro), nebo je naopak odklopená (5.-7. žebro). Příčiny vzniku blokád jsou různorodé. Velkou úlohu tu hrají prsní svaly, které jsou většinou oslabené, nebo naopak přetížené. Tyto blokády následně vyvolávají tzv. zřetězené spasmy, které můžou být zodpovědné také za vznik přenesených bolestí ve vzdálenějších částech těla, které zdánlivě s žebry nesouvisí. Opak je však pravdou, protože zablokované žebro může mít vliv i na bolesti hlavy, lokte, kolene nebo např. lýtka.

Někdy za život potrápily blokády žeber nejednoho z nás. Asi nejčastějšími projevy blokády žeber jsou bolesti na hrudníku, diskomfort při dýchání či nepříjemné pocity kolem lopatky. Věděli jste ale, že blokáda žeber může mít souvislost i s funkční sterilitou, bolestmi bederní páteře či nepříjemnou projekcí do dolních končetin?

Syndrom polycystických ovarií je hormonální onemocnění, která se vyskytuje u žen v reprodukčním věku. Prevalence syndromu se liší podle použitých kritérií, ale odhady se pohybují od 9 % podle National Institutes of Health až po 18 % podle Rotterdamských kritérií.