Trauma a jeho vliv na bolest pohybového aparátu
- Článek vypracoval/a: Mgr. Eliška Levová
Trauma zažívá každý z nás, naši přátelé, rodina, kolegové i sousedé. Týká se nejen lidí, které ho sami prožívají, ale i lidí, kteří mu přihlížejí. Jako fyzioterapeuti se setkáváme s různými typy obtíží pohybového aparátu. Jak je možné, že existuje kolerace mezi traumatem a bolestí pohybového aparátu?
Poměrně velká řada z nich doprovází nějaký nepříjemný až traumatizující zážitek (např. pády na kole, autonehody, úrazy z pracovního či školního prostředí, úrazy na veřejnosti apod.). Příčinou proč tyto zážitky mohou vést ke vzniku potíží v celém těle i s dlouhým odstupem času je tzv. limbický systém v centrální nervové soustavě, který zpracovává stresovou situaci a zajišťuje naše přežití. Pokud vyhodnotí nějaké naše ohrožení, spustí obranné mechanismy. Limbický systém se ukrývá ve střední části našeho mozku, skládá se z několika komponent a považuje se za velmi složitý a vzájemně propojený komplex, nad jehož přesnou strukturou se do dnes diskutuje.
Struktury limbického systému a jejich funkce:
- amygdala – zpracovává a reguluje strach a agresi,
- hipokampus – utváří a získává vzpomínky,
- hypothalamus – propojuje nervový a hormonální systémem, reguluje hlad, žízeň, tělesnou teplotu, uvolňování hormonů apod.,
- thalamus – přenáší smyslové podměty (sluch, hmat, zrak nebo chuť) mezi míchou a kůrou mozkovou,
- cingulární korová oblast – zpracovává emoce a reguluje vnímání bolesti,
- bazální ganglia – souvisí s řízením pohybu, ale také přispívá k emočnímu zpracovávání,
- čichová kůra mozková – přijímá čichové informace a pracuje na jejich identifikaci.
Jednotlivé části limbického systému.
Zdroj: https://webspace.ship.edu/cgboer/limbicsystem.html
Jednoduše řečeno, v případě že limbický systém vyhodnotí naše ohrožení, začne nás chránit, například tím že si samotný úraz či jeho zlom si nejsme schopni vybavit. Nevíme, jak jsme přesně upadli či dopadli, co se dělo pár minut po úrazu (aniž by došlo ke ztrátě vědomí), vyloučení velkého množství stresových hormonů.
Všechny tyto úrazy a traumata si limbický systém ukládá, pokud v běžném režimu se objeví jakákoliv sebemenší náznak dříve prožitého traumatu, začnou se opět aktivovat drážděné nervové spoje, vyplavovat stresové hormony a vyvolají se těžko zvladatelné intenzivní prožitky a emoce. To vše vede ke vzniku obav člověka samotného.
Pojďme si dopad obrany limbického systému uvést na příkladech:
paní (55 let) měla autonehodu před 20 lety, narazilo do ní na přechodu auto z pravé strany, od té doby má očním lékařem potvrzené špatné periferní vidění na pravém oku.
žena (29 let) měla nástřih při porodu, slyšela velmi nepříjemný zvuk, od té doby není schopná porcovat upečené kuře, protože podobnost zvuku jí nedělá dobře (opakované zvyšování svalů pánevního dna).
mladý muž (23 let) při potyčce v opilosti dostal ránu do hlavy z levé strany, od té doby automaticky vstupuje do dveří pravým bokem a chrání si levou polovinu těla.
holčička (8 let) pomáhala mamince krájet, řízla se do prstu a začala krvácet, maminka zareagovala velmi nepřiměřenou reakcí, protože špatně snáší pohled na krev, holčička na základě reakce své maminky přejala její šílený strach, od té doby holčička v dospělosti při krájení masa bolí krční páteř.
Funkčně lze mozek rozdělit na 3 části. Nejstarší a nejhlubší části mozku se říká „plazí“ , jsou zde centra potřebná pro život samotný. Druhá část je právě limbický systém ve střední části mozku a jinak nazývaný „savčí“. Narozdíl od plazů savci pociťují emoce, ale neumí je vyjadřovat. Poslední část je „lidský mozek“ , evolučně nejmladší a nejsvrchnější část, kterou máme pouze my lidé. Má na starost vnímání a vědomé rozhodování. Umožňuje ovládání emocí.
Naše emoční přetížení lze celkem dobře identifikovat. Z psychologického hlediska se objevuje:
nadměrné mluvení
odpor ke komunikaci k danému tématu
nadměrné mrkání a nedostatek očního kontaktu
neschopnost sedět v klidu
těžké, krátké a rychlé dýchání
pláč, vztek, agrese
Pokud terapeut zpozoruje kterýkoliv z těchto projevů chování, měl by nejprve klienta uklidnit, aby nervový systém nebyl zbytečně drážděn. Důležité je dát klientovi jasné vysvětlení, proč se toto chování vůbec objevilo. Pokud nedojde ke zklidnění, limbický systém jinak „savčí mozek“ neumožní další pozitivní vývoj terapie. Velmi nápomocná je již v začátcích dobře odebraná anamnéza konkrétního pacienta.
Je mnoho metod, kterými lze emoční paměť zklidnit. Jednou z metod, jak ovlivnit náš nervový systém jsou dechová cvičení. Respirační systém je úzce provázán s nervovým systémem. Toto propojení je krásně viditelné na příkladech. Pokud nás něco vyleká, přestaneme na chvilku dýchat, nebo pokud jsme z něčeho hodně nervózní a bojíme se, dýcháme výrazně rychleji. Dále se využívá metoda EFT (technika emoční svobody), EMDR (emoční desenzitizace pomocí očních pohybů) aj.
Vědomé dýchání je prací „lidského mozku“ a tím získáváme kontrolu nad naším nervovým systémem. Povědomí o dechu je v důležitější než lokálnost dechu. Proto si můžete vyzkoušet brániční dýchání:
1) Zaujměte pohodlnou pozici v sedě či vleže,
2) položte dlaně na hrudník a břicho pro lepší pohybové povědomí (možno použít i bloček nebo pytlík s pískem),
3) nejprve se soustředíme na pohyb břicha a následně hrudi při nádechu,
4) s výdechem jde klesající pohyb od hrudníku k břichu,
5) sledujeme průběh dechu a případně ho zkusit nasměřovat k pupku nebo spodním žebrům.
Po dechovém cvičení případně jiných metodách pracující s limbickým systémem, může terapeut ovlivnit svalové napětí v problematické partii klienta, a tím i úspěšně a trvale odstranit bolest, která se chronicky vrazí na základě prožitého traumatického zážitku.
Odebírání anamnézy pacienta.
Nácvik dechových technik.
V případě jakýchkoliv dotazů ohledně fyzioterapie nás můžete kontaktovat telefonicky na čísle pro H. Počernice: +420 725 300 253, +420 725 300 254 nebo N. Butovice: +420 724 300 254. Dále můžete použít e-mailovou adresu: recepce@kinisi.cz.