Bechtěrevova nemoc a fyzioterapie. Jak udržet pohyb bez bolesti.

Bechtěrevova choroba je v dnešní populaci stále častější diagnózou. Zda je tomu díky pokročilejším a dostupnějším vyšetřovacím metodám, nebo v důsledku zevních vlivů, je otázkou. Nicméně stále více lidí se ptá, co tedy s touto diagnózou dělat? Přeci jen, jakmile si zadáme do vyhledávače tento nelibě znějící název, vyskočí na nás záplava deformovaných zad, ohnutých lidí a nákresů páteří. Nenechme se těmito černými výjevy zastrašit. V následujících řádcích si povíme, co s Bechtěrevovou chorobou dělat z pohledu fyzioterapie. 

Není Bechtěrev jako Bechtěrev

Abychom se vyhnuli hrůzným výrazům a negativnímu ladění článku, budeme od teď tuto nemoc označovat jako Béďu. S tímto názvem přišla Linda Pacourková ve své knize Život s Béďou, kterou můžeme jen doporučit. Nicméně, zpátky k tématu. Před tím, než si začneme povídat o tom, co si s Béďou počít, musíme nejdříve vědět, jak na tom jsme. Každý jsme totiž trochu jiný. A i když je obecná progrese dobře popsaná, velmi často se setkáváme s případem, kdy se stav jaksi liší od daných norem.
V první řadě je dobré vědět, jaký typ máme. Ač se všude narazíme na obrázky páteře, můžeme mít potíže i na úplně jiných místech. Když zůstaneme u páteře, pak většina obtíží začíná v sakroiliakálních kloubech, od kterých postupně šplhají nahoru. Existují ale i formy, které postihují nejdříve krční obratle a jdou pomalu dolů. Béďu můžeme najít i jinde. U takzvané rizomelické formy, jsou postiženy primárně periferní klouby jako například nárt, nebo zápěstí. Skandinávská forma zase postihuje ramena s kyčlemi. Je také dobré vědět, že jakmile jednou tato nemoc přijde, znatelně zvyšuje riziko dalších obtíží. Nejčastější jsou zánět duhovky, zažívací obtíže, srdeční obtíže, bolesti pat, úponové bolesti jako je například tenisový a oštěpařský loket. Zkrátka je to neřád, když ho necháme.

Více cest a jeden cíl

Když už víme, co nám přesně je, budeme potřebovat ještě jednu věc. Odvahu. Bechtěrev je náročný spolubydlící o kterém všichni vypráví hrozivé věci. Nenechme se těmi tichými výhružkami zdecimovat. Buďme proaktivní a naučme se společnému soužití.

 V první řadě je třeba najít dobrého revmatologa. Je to lékař, ke kterému budeme chodit celý život. Proto buďme v této volbě důslední. Dejme si záležet, aby se jednalo o člověka chápavého, otevřeného a důsledně vzdělaného. Člověka, který nám vysvětlí farmakologickou léčbu, její úskalí případně alternativy v případě neúspěchu. Ano, brát prášky celý život není žádná hitparáda. Ale ta malá pilulka denně chrání naše klouby, oči, srdce, plíce, zkrátka všechno, před negativními vlivy této choroby. Samozřejmě každý prášek má vedlejší účinky, které se mohou a nemusí projevit. Nicméně naprostá většina z nich se projevují postupně a mají jedno jednoduché řešení. Změnu, nebo dočasné vysazení medikace. Což nás vrací zpět k příteli v bílém plášti, který by nás v tomto měl podpořit.

 Další přítel v našem rohu by měl být psycholog. Proč, ptáte se? Musíme si uvědomit, že každá nemoc, obzvláště pak chronická, má výrazné dopady na naši mysl. Bechtěrevova choroba nás budí ze spaní, omezuje naše aktivity, způsobuje chronickou únavu. No, může při tom být člověku pořád do smíchu? Mít proto po ruce člověka, kterému se můžeme beze strachu svěřit a postěžovat si, je nedocenitelná pomoc.

 Třetím pomyslným pilířem by pak měl být fyzioterapeut. I zde platí, že by se mělo jednat o odborníka, který umí přistupovat s porozuměním a zároveň dokáže motivovat. Než si však někoho zvolíme, je dobré vědět, zda je takto možné navázat dlouhodobou spolupráci. V cestě nám tu paradoxně stojí systém pojišťoven. Málokterý z nás ví, že pojišťovna za rok proplatí jen jeden poukaz na fyzioterapii u této diagnózy. To většinou znamená maximálně deset návštěv u fyzioterapeuta. Za rok! Asi chápeme, že to prostě není pro většinu dostačující. Proto je dobré zvolit si někoho, kdo pracuje buď soukromě, nebo přijímá jak poukazy, tak přímé platby. Tím si zajistíme podporu po dobu celého roku.

Klid a cvičení

Z čeho se tedy sestává fyzioterapie? V první řadě je třeba říci, že každý je člověk individuální a potřebuje individuální rehabilitační plán. Nicméně zkusme si načrtnout jakýsi obecný postup. Ten můžeme rozdělit do dvou kategorií, odvíjející se od toho, jak moc Bechterev zlobí.

1. Začneme tím nejhorším stavem. Jsou to právě ty chvíle, kdy dochází k akutnímu vzplanutí obtíží. To se pojí se silnou bolestí, někdy i zarudnutím, nebo otokem dané oblasti. Často je omezený až nemožný určitý pohyb, někdy dokonce chůze. Co si tedy zacvičit, aby se nám v tuto chvíli ulevilo? Odpověď je prostá. Nic. V takovýchto případech bychom měli být co nejvíce v klidu, stav řešit primárně farmakologicky a pohybovat se jen tak, aby to nebolelo. Nebo alespoň bolelo co nejméně. Když jdeme přes bolest, tak své tělo ještě více stresujeme a vrátí se nám to i s úroky. Z fyzioterapie sem patří opravdu jemné manuální techniky, elektroléčba, fototerapie a další přístrojové alternativy. Vše by mělo mít jeden cíl. Zklidnit akutní zánět. Z cvičení bychom měli sáhnout spíše po kontrolovaném a lokalizovaném dýchání. To nám pomůže trochu zklidnit podrážděný vegetativní systém a relaxovat svalstvo.

2. Nyní si probereme trochu lepší období. Zánět je sice stále přítomen, ale v chronické podobě. To znamená, že záda, či klouby bolí, nicméně většinou ne do té míry, aby znemožňovaly pohyb. Tento stav je nejčastější a je to právě toto období, kdy fyzioterapie pomáhá nejvíce. I zde je na místě fyzikální terapie. Elektroléčba, vodoléčba, či fototerapie pro zmírnění bolesti. Nyní však tato terapie představuje spíše prostředek k ulehčení dalších procedur. Mezi ně můžeme řadit techniky měkkých tkání, které už můžeme v rozumné míře využívat. Mějme při tom ale na paměti, že většina metod, které do této skupiny spadá, vyvolává přirozený lokální zánět. Není tedy dobré pro systém, ve kterém již probíhá chronická zánětlivá reakce, vystavovat příliš velkému náporu. To nyní nejlepší a nejdůležitější pro naše tělo, je nyní cvičení. Tato choroba je teď totiž trochu neřád a zatím co o sobě dává vědět méně, naše tělo stále bojuje. Pomalu, ale vytrvale. Je to právě tato fáze, kdy vzniká většina degenerativních změn. Ať je to zavápňování vazů páteře, artróza, vysoký tlak, nebo další obtíže. Proto je naším největším a nejdůležitějším úkolem, tyto změny minimalizovat. Čím ptáte se? No právě tím cvičením! To že nám sedí Bechtěrev za krkem, neznamená, že se nemůžeme hýbat, nebo posilovat. Naopak. Jakmile docílíme plné hybnosti s ohledem na již přítomné změny, přichází čas tělo posílit, zlepšit koordinaci a výdrž. Čím jsme silnější a koordinovanější, tím větší máme kapacitu snášet různá přetížení, bolístky a únavy. Dělá nás to tedy odolnějšími vůči Béďově vylomeninám. Znamená to, že budeme bez bolesti? Bohužel ne. Znamená to, že nás nebudou trápit akutní záněty? Také bohužel ne. To, co ale určitě zaznamenáme, je že se nám zkrátka lépe žije!

Jak na to?

Rozeberme si nyní trochu dopodrobna to cvičení. Znovu zopakujme, že nemoc vyvádí v určitých fázích. To musíme respektovat. Cviky, které budeme rozebírat se týkají primárně období mimo akutní vzplanutí.

1. První skupinou bude cvičení zaměřené na udržení rozsahů v kloubech. Ve všech kloubech. Jedná se tedy primárně o protahovací a automobilizační cviky. Při nich dovedeme danou oblast do maximálního, nebolestivého rozsahu. V tomto pak vydržíme kolem půl minuty, než se vrátíme do neutrálu. Toto zopakujeme alespoň pětkrát a ideálně několikrát denně.
Dejme si nyní konkrétnější příklad cvičení páteře, jakožto části, kterou Bechtěrev sužuje nejčastěji. Ideálně volíme takové cvičení, které nám umožní pohyb páteře do všech směrů . Pro toto je alespoň zpočátku nejvhodnější pozice na čtyřech. V ní pomalu přecházíme do maximálního vyhrbení a prohnutí. Pozice natlačíme do maxima silou, ale snažíme se do maxima spíše uvolnit. Nechat tělo zrelaxovat, aby došlo do plného rozsahu “samo”. V pozici na čtyřech můžeme rovnou provést i rotace a úklony. Znovu zopakujme, že žádný pohyb by neměl být bolestivý. Pokud cítíme tah, tak by měl být příjemný, uvolňující.
Obdobných cvičení je přehršel. Nicméně zmíněné zásady se dají aplikovat do většiny protahovacích, či automobilizačních cvičení. U páteře klademe větší důraz na prohýbání, u ramen a kyčlí na rotace, u kotníků a zápěstí na ohnutí.

2. Další důležitou skupinou jsou posilovací a stabilizační cvičení. Zde je našim úkolem snížit nápor na klouby a zvýšit rezistenci organizmu. Silový trénink snižuje CRP, redukuje oxidativní stres, snižuje riziko nadváhy, vysokého tlaku, cukrovky a mohli bychom pokračovat ještě nějakou dobu. Takže hurá do posilovny?! Ne tak rychle.
Než se vrhneme na volné váhy, nebo shyby, je dobré zajistit, že naše tělo má dostatečnou stabilitu, aby zvládlo tyto náročnější pohyby. K tomu nám pomůže primárně stabilita páteře, lopatek, ramen a kyčlí. Obecné zásady zde jsou takové, že cviky by měly být tak náročné, abychom je zvládli provést s dobrou technikou a zároveň kolem desátého opakování nám už dochází síly. Pokud cvik zvládneme provést dvacetkrát, je pravděpodobně příliš jednoduchý. Pokud selháváme už při pátém opakování, pak jsme zvolili příliš náročnou variantu.
Jako klasický příklad cviku, který do jisté míry zahrnuje všechny zmíněné oblasti je plank, nebo česky prkno. Začali bychom s lehčí verzí, kdy nohy opřeme o kolena, nikoliv o špičky. Dbáme na udržení lehkého podsazení pánve, zasazení lopatek dolů a doširoka, napřímení hrudníku. Tuto pozici držíme přibližně třicet vteřin, než pomalu povolíme.
Oproti cvikům na protažení, které jsou ve většině případů jednoduché a bezpečné, posilovací cviky je dobré nejdříve probrat s fyzioterapeutem, nebo trenérem. Obzvláště z počátku, kdy jsou pro nás tyto aktivity nové.
Samozřejmě za účelem mobility, stability a vytrvalosti můžeme volit jakékoliv cviky a sporty. Pomalé, kontrolované sporty jsou vhodnější. To samozřejmě neznamená, že si s Béďou nemůžeme jít zaběhat, nebo zahrát tenis. Platí zde však, že naše tělo by mělo být na tento sport připravené a měli bychom znát potřebné kompenzace a úskalí, které daný sport přináší. V tom nám opět poradí fyzioterapeut, nebo trenér. Bez nich to zkrátka nejde.

V případě jakýchkoliv dotazů ohledně fyzioterapie nás můžete kontaktovat telefonicky na čísle pro H. Počernice: +420 725 300 253, +420 725 300 254 nebo N. Butovice: +420 724 300 254 . Dále můžete použít e-mailovou adresu: recepce@kinisi.cz.